Začínáme v Kanadě 2. díl - Welcome to Canada!

Tak jsme na místě. V 18:00 hodin místního času konečně přistáváme na torontském letišti Pearson. Únava je na nás znát. Jsme na cestě 21 hodin. To vše musí stranou, jelikož nás čeká důležitý pohovor, který rozhodne, zda měsíce příprav a běhání po úřadech byly zbytečné a nebo nás čeká rok dobrodružství. To je teď naše největší obava. Po přistání je opět pro nás připravený autobus. Odváží nás do místnosti, která vypadá jako počítačová učebna. Zde vyplňujeme krátký dotazník a trochu hloupě se zastavujeme nad otázkou, zda převážíme cannabis. Martina vytahuje velký slovník a hledá význam slova cannabis. Se smíchem překládá: „Ježiš, vždyť je to marihuana!” Vysmátě zaškrtáváme “NO” a tiskneme vygenerovaný formulář našich odpovědí. Přemisťujeme se na pasovou kontrolu, kde dostáváme podivné označení na náš formulář a jsme nasměrováni za prosklenou místnost, kde nás již čeká pohovor.

Než se na nás dostane řada. Postupně na nás přichází nervozita. Vytahujeme všechny potřebné dokumenty k pohovoru, hlavně tedy - dopis s povolením vstupu na kanadské území, cestovní a pracovní pojištění, občanský průkaz, pas, potvrzení zůstatku na bankovním účtě. Papíry máme odděleně seřazené v deskách, kdyby si nás náhodou k pohovoru zavolali zvlášť. Čekání utíká rychle, když najednou slyšíme od mladého imigračního úředníka “next”, s úsměvem se blížíme k jeho stolu. Předkládáme vytištěný formulář a odpovídáme na důvod našeho příjezdu. Dále přikládáme pas. Ptá se, zda máme vytištěný dopis od kanadského imigračního úřadu. My mu jej ihned přikládáme a ani do něj nenahlíží. Jen neustále něco píše do počítače a tiskne první povolení pro Šimona a dál píše do počítače. Čekáme, že budeme muset přiložit další dokument. On se však ptá úplně s klidným hlasem, zda sledujeme hokej. No, tak tuto otázku jsme opravdu nečekali. Šimon se s ním začíná bavit o hokeji, jelikož ho také hraje. Mezitím tiskne další povolení pro Martinu a říká „Welcome to Canada!”

Že bude pohovor probíhat až tak hladce, to se nám ani nezdálo. Mysleli jsme si, že to bude nejtěžší proces z cesty do Kanady, ale opak byl pravdou. Jdeme si tedy vyzvednout kufr a čeká nás poslední kontrola, kde opět přikládáme vytištěný formulář. Úředník se nás ptá, zda něco nepřevážíme, jako například alkohol, maso, tabák nebo cannabis. Odpovíme, že pouze vezeme menší láhev a sladkosti našim přátelům a u slovíčka cannabis jsme teď chytřejší a říkáme, že rozhodně ne. Pouští nás bez nutnosti zavazadlové kontroly a my jsme konečně na území Kanady. Hurá!

Za úspěšně zvládnutý proces jdeme na kávu do Tim Hortons, na kterou se Šimon těšil několik týdnů, jelikož zde si dává svoji nejoblíbenější variantu double&double. Martina má sice premiéru v Timovi, ale také ji káva chutná. Je to tak trochu dobrá zpráva pro naše blízké, že jsme pohovor zvládli úspěšně a fotku kávy v kelímku sdílíme na našem Instagramu.

Přesouváme se a hledáme autobusovou zastávku, kde pro nás přijede spojový autobus mířící na nádraží v downtownu Toronta. Další spoj je dle očekávání po jedenácté večer a my se čekání snažíme zkrátit alespoň u stánků mobilních operátorů a děláme si přehled o cenách tarifů. Proti vyčerpání však bojovat nemůžeme. Šimon poslední noc v Česku nespal vůbec a nedostatek spánku za dva dny se na něm podepisuje a usíná na kufru. Martina je na tom obdobně. Nastavujeme si tedy budík abychom nezmeškali autobus a zároveň se mohli alespoň trochu prospat.

Po krátkém odpočinku se dostavujeme na naši odjezdovou zastávku. 23:10 je čas odjezdu, autobus však ani po dvaceti minutách nepřijíždí. Nikdo s cestujících neví, kde je problém. Naštěstí cestuje s námi italská paní, která výborně mluví anglicky a akčně kontaktuje podporu autobusové společnosti. Z rozhovoru zjišťujeme, že má úplně stejnou trasu, tedy také do Windsoru, ostatně jako dalších osm lidí a potřebujeme tedy stihnout spojový autobus. Slečna na lince se však omlouvá a říká, je pravděpodobné, že navazující spoj nestihneme, jelikož autobus, který nás má vyzvednout na letišti má nějaký problém. Italka se tedy snaží domluvit, zda autobusová společnost nemůže pro nás poslat alespoň UBER. Slečna se opět omlouvá, že toto není v její kompetenci a tak nám nezbývá než čekat spolu s dalšími cestujícími a doufat, zda autobus přijede včas..

Pokračování příště...