Začínáme v Kanadě 3. díl - Cesta nekončí. Pokračujeme.

Čekáme dalších 40 minut a nervózně počítáme každou minutu na přestup do autobusu mířící do Windsoru. Uvažujeme i nad možností najít si nocleh na jednu noc přes AirBnB, když tu najednou vidíme náš odvoz. Z plechového autobusu vychází nepříjemný řidič a hned si od všech bere vytištěné jízdenky. Kufry rychle hází do zavazadlového prostoru a jede se. Náš čas vypadá dobře a stihnout bychom měli navazující spoj přesně na minutu. Cestou na nádraží podřimujeme, ale když z oken vidíme noční Toronto, nedá nám to spát. Výškové prosklené budovy ve kterých se odráží všechna světla. Vypadá to jako z filmu.

Po půl hodině přijíždíme na nádraží v downtownu a musíme se rychle zorientovat. „Jak daleko a kde je náš autobus”? ptáme se ostatních vystupujících. Najednou si nás všímá italská paní, „Vy děti jedete také do Windsoru, že? Následujte mě.” Následujeme ji a doprovází nás na správné nástupiště. Zde se však dozvídáme, že autobus do Windsoru pokračuje do Detroitu a je brán jako mezinárodní linka, takže opět musíme na pasovou kontrolu i přes to, že do USA nepokračujeme.

Konečně sedíme v posledním spoji. Teď už se ztratit nemůžeme. Bohužel však nesedíme spolu i přes to, že jsme kupovali místa vedle sebe a každý sedí vedle indického spolucestujícího, kteří jedou do Windsoru za studiem. Můžeme být aspoň rádi, že sedíme. Několik cestujících takové štěstí nemá a musí dlouhou cestu stát. To my bychom nezvládli, jelikož už teď jsme na cestě přes 30 hodin a cesta autobusem bude trvat dalších 5 hodin. Také hned potom rychle usínáme.

Je to asi naše nejhorší cesta autobusem. Sedět už pomalu skoro nemůžeme a neustále se probouzíme. První zastávkou asi v polovině naší trasy je město London, kde polovina cestujících vystupuje a my si můžeme v poloprázdném autobuse konečně sednout k sobě. Po 5 hodinách konečně míříme do našeho cíle, kde nás vyzvedává kamarádky otec. Když vylézáme z autobusu už na nás netrpělivě čeká a míří k nám pro objetí a se slovy říká: „Welcome to Canada.” Přesedneme do auta a míříme na farmu našich známých, která je od města Windsor vzdálena dalších 40 km. Po 34 hodinách na cestě jsme konečně definitivně na místě, kde nás vítá kamarádky maminka, která byla nesmírně šťastná za to, že jsme v pořádku dorazili. Povídáme si však krátce a jdeme hned spát.

Spali jsme několik hodin, poté se trochu zorientovali kolik hodin vůbec je ( s posunem času měla problémy Martina), zabydleli se a šli se projít okolo farmy. Byla nádhera vidět jak rostou melouny, chilli papričky, lilky, rajčata, maliny, cukety a mnoho dalšího.

Život v Kanadě začíná...